Kdo jsem?
Plním si své sny. Zažívám velká dobrodružství. Chodím, běhám a lozím po horách. Objevuji svět. Výletuji po okolí i do vzdálenějších míst. Prostě cestuji.
Ohromně mě to baví a to třeba i jen prstem po mapě – vyhledávat zajímavá místa, kam se zajet podívat, kde co prozkoumat, podniknout, poznat, uvidět a zažít.
Polské Beskydy... Láska na první pohled
Když dnes někdo zmíní Polské Beskydy, okamžitě se mi vybaví dny a týdny zde strávené, spoustu vyšlápnutých kopců, naprosto dechberoucí výhledy z nich, malebné stezky, po kterých jsem se křížem krážem vydávala, místa, která mě doslova uhranula, a příběhy skutečné i legendy kolující o zdejších lidech, vesnicích, vrcholech a tajemných koutech.
Polské Beskydy mi ukázaly víc, než jsem si kdy dokázala představit. Na výletech jsem objevovala nejen nádheru krajiny, ale i polskou kulturu, a ochutnávala místní speciality. Jednoduše se mi Polsko dostalo pod kůži.
Kam vyrazíme na výlet?
Tuto otázku zná asi každý, kdo přemýšlí, co s načatým víkendem. I já jsem před mnoha lety strávila spoustu času přemýšlením, kam se vydat na jednodenní túru, několik dní či dovolenou, aby to nebylo daleko, nezruinovalo naši peněženku a děti se nenudily.
V okolí Ostravy jsme měli několik oblíbených tras. Našim cílem byly nejčastěji Moravskoslezské Beskydy a občas Jeseníky. Vlastně jsme vybírali neustále ze stejných asi deseti výletů. Časem to omrzelo i děti, které komentářem: „Tam jsme přece byli nedávno!“, odmítaly zvednout oči od mobilů a počítačů.
Dá to pořádně zabrat. Zabavit děti, motivovat je k pohybu a přitom aby také i něco zajímavého zažily. Strávila jsem hodiny brouzdáním na internetu a hledáním vhodných výletů. Často však na to naprosto nebyl čas. Pracovní povinnosti, starost o domácnost, vařit, vozit děti do kroužků a ještě přemýšlet, jak strávit volný den? Uf. Nelehká úloha.
Jak motivovat děti?
Někdy jsem přišla s novou destinací, ale sžíravý pocit, co když to tam nebude tak hezké, a děti mi otlučou výlet o hlavu, mě trápil natolik, že jsme opět sklouzli k osvědčeným cestám. Přepadaly mě myšlenky: „Stojí mi to vůbec za to pořád něco nového vymýšlet?“
Taková bezmoc. Snažím se a snažím. Pak stačí pár pohledů na neustále rostoucí děti a hned z výrazů tváře poznám, co si myslí… Měla jsem chuť vyrazit sama a nechat je raději doma.
Výlety v okruhu sto kilometrů
Nenechala jsem se však odradit. Jednou jsem otevřela mapu, udělala kružnici sto kilometrů od Ostravy a koukala, kde jsme ještě nebyli. Zaujalo mě, že do výseku spadala i část hor v Polsku. Slezské Beskydy. Dříve jsem o nich neslyšela, a tak začalo moje objevování.
Hned první výlet mě nadchnul natolik, že jsme od té doby jezdili neustále jen tam. Prozkoumávali, poznávali a žasli. Všichni. I děti.
Občas to byla sice trefa vedle a prodírání se houštím. To když jsme si vybrali stezku, kterou už nepoužívají snad ani místní, nebo stanuli na vrchol a přes stromy a husté lesy neviděli nic. Ale i takové zážitky patří k prozkoumávání.
O to více jsem si vážila objevení paloučku, lavičky, skály, lesa, vyhlídky či pěšinky, která vypadala jako z pohádky a měla jsem chuť si zde jen sednout, nasávat nádhernou atmosféru a usmát se na celý svět.
Poznej Polské Beskydy!
Vždycky vyvstala v mé hlavně otázka: „Jak je možné, že tento region pro mě zůstal dříve skrytý?“. Jen kousek za hranicemi České republiky a takový ráj! Neustále jsem se o Polských Beskydech zmiňovala všem. V práci, přátelům, známým. Kdokoliv tam vyrazil, dal mi za pravdu, že to tam je úžasné a chtěli další tipy na výlety.
To mě inspirovalo k vytvoření výzvy „Poznej Polské Beskydy“. Rozšířit tak povědomí o tomto nádherném kraji, motivovat všechny vyrazit do hor, hýbat se, udělat něco pro své zdraví, dozvědět se o jiné kultuře a jejich legendách, ochutnat místní kuchyni, přivézt si domů nezapomenutelné zážitky a navíc dostat i medaili.
Přijměte výzvu a přesvědčte se sami!
